Vše možné

 Jak je již v posledních letech obvyklé, zakoupila jsem na jaře voucher na pár dnů do hor - letos padla volba na Jeseníky. Vybraly jsme si horský hotel Vidly ve stejnojmenné obci a termín domluvily na 1. červencový týden.

1.7. jsme vyrazily z Prahy přeh Hradec Králové, poobědvaly jsme v KFC a po cca 4 hodinách cesty jsme dorazily do hotelu. Vypadal mile a tak jsme se ubytovaly a Katka si šla odpočinout. 

Mně to nedalo a šla jsem se ještě projít po okolí, objevila jsem krásný dřevěný kostelík a nad sjezdovkou hřiba většího, než moje ruka, což je vidět ve fotogalerii. Poveřeřely jsme ze švédského stolu a padly do postelí, kde jsme ještě chvíli vymýšlely program na další den. Výběr padl na výlet k Vysokému vodopádu.

2.7. po snídani jsme sbalily pití a bundy a vyrazily lesní pěšinou směrem k vrchu Malý Děd. Cesta byla poměrně náročná, ale byly jsme odměněny nádhernými výhledy do krajiny a i příroda kolem byla kouzelná. Po výšlapu na Malý Děd jsme sešly k chatě Švýcárna, kde jsme koupily magnetky pro babičku, doplnily vodu z pramene a vyrazily jsme dál k Vysokému vodopádu. Sestup k němu byl poněkud krkolomný a navíc jsme věděly, že nás čeká stejná cesta nazpět. Oboje jsme zvládly a vydaly se nazpět na Videlský kříž, odkud jsme po asfaltce sešly kolem alejí lesních jahod k hotelu. Domluvily jsme si na unavené svaly vířivku, ale nejdřív jsme se šly navečeřet. Usnuly jsme snad dřív, než jsme se dotkly hlavou polštářů. 

3.7. jsme měly pocit, že nás bolí všechny svaly v těle a tak jsme se rozhodly, že si dáme poněkud volnější trasu a zvolily jsme přejezd do Karlovy Studánky a odtamtud túru podél Bílé Opavy. Zaparkovaly jsme na hlídaném parkovišti a vyrazily jsme podél říčky. Narozdíl od předešlého dne byla tato trasa o hodně lidnatější. Na konci naučné stezky jsme zvolily přímou trasu na Ovčárnu, protože Praděd jsme v plánu už neměly. Poobědvaly jsme na Ovčárně a obdivovaly Petrovy kameny, které se čněly přímo nad námi. Naštěstí jsme si na internetu ověřily, že nejsou přístupné turistům, protože tam rostou vzácné květiny a tak jsme rovnou výšlap vzdaly. Ke stolu k nám si sedla paní se svými vnuky a poté, co jsme se začali bavit o tom, že Praděd sjeli na koloběžkách, bylo rozhodnuto. Jdeme nahoru, abychom mohly sjet dolů :-D Výstup nahoru nám trval asi hodinu, sjezd dolů těm zdatnějším a odvážnějším 9 minut, ti bojácnější (tedy já) sjeli dolů asi za 15 minut. Do Karlovy Studánky jsme dojely už raději autobusem, protože nás začal trochu tlačit čas. Parkoviště bylo jen do 18 hodin a z Ovčárny to bylo cca 6 km. V lázních jsem ještě udělala pár fotek lázeňských domů a pavilonů a jely jsme zpět na hotel. Tentokrát jsme usnuly ještě o něco dřív :-)

4.7. jsme usoudily, že pokud nechceme zkolabovat, tak je na čase si dát opravdu odpočinkový den. A tak jsme se vypravily na sever k Rejvízu. Zaparkovaly jsme u hotelu Rejvíz a vyrazily po naučné stezce vstříc Mechovému jezírku. Malé bohužel není přístupné, ale k Velkému vede naučná stezka. Abychom neměly výlet tak krátký, rozhodly jsme se udělat si zacházku k Bublavému pramenu. Připadala jsem si jak malá holka, když jsem seděla u maličkého jezírka, spíš louže a pozorovala bublinky, kterými pramen vyvěral na povrch. Po svačině jsme se rozhodly, že se nebudeme vracet a vezmeme to podél Bublavého potoka po lesní pěšině. Odměnou jsou krásné fotky z lesních zákoutí a potůčku lemovaného mechem a kapradím. Na konci pěšiny jsme zjistily, že cesta pokračuje na druhé straně a tak nás ještě čekalo přebrodění :-). Překvapily jsme samy sebe, že jsme se opravdu trefily na stejné rozcestí, ze kterého jsme vyrazily :-) Poté už jsme došly k rezervaci Velkého mechového jezírka, kde jsem si koupily vstupenky, magnety, přívěsek na krk a Katka kámen a šly jsme fotit. Když jsme se dočkaly toho, že odešel jeden dětský oddíl, tak jsme se dokonce dostaly i k zábradlí a mohly jsme si tak jezírko lépe prohlédnout. Pak jsme se vrátily k penzionu Rejvíz a hladově jsme se vrhly na uzené dobroty. Spořádaly jsme jich skoro 1,5 kg :-D Pak jsme odjely zpět na hotel, kde jsme pro změnu povečeřely, takže není moc div, že jsme moc nepohubly :-D

5.7. se nám trochu pokazilo počasí a tak jsme se vydaly do jeskyní Na Pomezí a Na Špičáku. Každá z nich byla trochu jiná, ale obě stály za prohlídku. V jeskyni Na Pomezí jsme mohly obdivovat krásnou krápníkovou výzdobu a Na Špičáku sice nejsou krápníky, ale zase jsou tam naprosto unikátní srdcovité chodby, které se vytvořily pouze ve 2 jeskyních na světě. Ty druhé jsou v Kanadě a nejsou přístupné návštěvníkům. Tyto jeskyně jsou také nejstarší v Evropě a jsou v nich k vidění nápisy ze 14. století. Odpoledne jsme využily druhou možnost vířivky, kam jste se tentokrát vybavily sklenkami růžového vína. Po večeři jsme tentokrát měly trochu divokou noc, protože nějaká skupina v hotelu slavila dovolenou asi do 4 do rána, ale naštěstí to byla naše poslední noc, takže se zas tak moc nedělo.

6.7. jsme se už jen nasnídaly, sbalily si věci a vyrazily přes Hradec Králové k našim, kde jsme předaly magnetky a zbylé pohledy, naobědvaly se a kolem půl čtvrté už jsme byly doma. Myšák, o kterého se celý týden staral kamarád, nás přivítal docela mile, vlastně ani nebyl moc uraženej :-D

Počasí nám po celou dobu přálo. Když zapršelo, tak až v době, kdy jsme byly zpět na hotelu a krom 3. dne bylo i příjemně. Na výlet na Rejvíz se udělalo docela horko, ale zase jsme ho skoro celý prošly lesem, takže se to dalo zvládnout. Měly  jsme v plánu výlet i na Dlouhé stráně, ale naštěstí jsme z internetu zjistily, že horní nádrž je vypuštěná, takže jsme usoudily, že vidět velkou suchou díru nemusíme a tenhle výletní cíl jsme vzdaly. Asi by se tam dalo courat déle, ale myslím, že to nejhezčí jsme zvládly a dovolená to byla moc fajn :-)

více fotek:

http://dan-na.rajce.idnes.cz/Jeseniky_2014_prijezd_a_odjezd/

http://dan-na.rajce.idnes.cz/Jeseniky_2014_1.den_Vysoky_vodopad/

http://dan-na.rajce.idnes.cz/Jeseniky_2014_2.den_Bila_Opava_Praded_Karlova_Studanka/

http://dan-na.rajce.idnes.cz/Jeseniky_2014_3.den_Rejviz/

http://dan-na.rajce.idnes.cz/Jeseniky_2014_4._den_jeskyne_Pomezi%2CSpicak/