Vysočina srpen 2012
V srpnu jsem si vzala týden dovolené a vyrazila na chatu na Vysočinu, nejdřív jsem myslela, že za mnou dorazí i Katka, ale nevyšlo to a tak jsem si program udělala jen pro sebe. Protože zrovna nemusí hrady, tak jsem si vyrazila hned na dva - Landštejn a Roštejn.
Nejdřív jsem navštívila 14.8. Slavonice a prošla se jejich historickým centrem - domečky jak z cukru a přitom evidentně obydlené - opravdu "malá Telč". 
Odtamtud jsem jela na Landštejn, bohužel mi díky parkovnému a vstupnému na představení dravců došly peníze a tak jsem nemohla projít hrad, ale to zvládnu jindy. Dravce jsem shlédla dokonce hned 2x, protože při 1. představení jsem přišla až na poslední 3 ptáky a tak jsem poprosila, jestli můžu dorazit na stejný lístek ještě jednou a sokolník, když viděl blázna, tak se smál a řekl, že určitě, ale že další představen je až za 2 hodiny :D No a co, tak jsem si obešla hrad, posvačila a vrátila se zpět pod hradby, abych si krasavce (orly a sokoly :-DD) užila ještě jednou. Katka by se mnou určitě nečekala a tak jsem byla docela ráda, že se mnou není. Sokolník o svých svěřencích krásně vyprávěl a bylo vidět, že je má hodně rád a oni jeho asi taky. Dokazoval to jeden z příběhu, kdy byl prohnat orla a nechal ho usazeného s čepičkou na kládě a asi 60 m od něj se bavil se svým kolegou a padlo orlovo jméno. Ten to pochopil jako volání a vznesl se - jenže naslepo. Pán vyrazil na volné prostranství a hlasem ho naváděl k sobě do náruče s vědomím, že 8 cm dráp mu skončí někde v těle. Neskončil, orel mu klesl po hlase do náruče a drápy měl zatažené - krásný doklad důvěry. Vyprávěl toho mnohem víc, skoro o každém dravci něco a dokonce jsme viděli k jak krkavec "dělá mrtvého", což nám vyprávěl asi o 5 minut dříve. Bylo to fajn a nenechala jsem si ujít možnost se s orlem vyfotit a krkavce si nechat párkrát sednout na ruku.
Ve středu 15.8. se trochu zatáhlo a tak jsem usoudila, že je dobrý den na výlet do České Kanady, kterou jsem odhalila (po asi 15ti letech, co tam jezdím) prakticky za humny. V Kunžaku jsem si koupila mapu a od paní v trafice si nechala poradit trasu. Měla jsem na ní vidět několik zajímavých kamenů, ale asi bych o ně musela zakopnout, protože jsem minula jak Vysoký Kámen, tak Viklan Trkal :D Ušla jsem asi 14 km, někde v polovině (zrovna v úseku mapou oznaným jako Suchopár) vyšlo slunčko a když jsem v cílové vísce narazila pouze na sliby občerstvovny, ale ve výsledku na zamčená vrata, tak jsem prvně v životě stopovala a do Kunžaku jsem se nechala dovézt.
V týdnu jsem si rezervovala mailem lístek na páteční noční prohlídku hradu Roštejn a tak jsem v pátek ve 20,00 vyrazila. Cesta 25 km mi trvala hodinu a do Počátek jsem se dostala 2x :-D s rozkopanými cestami v okolí měla GPS docela hoňku. Hlavní bylo, že kolem 21,00 jsem byla na hradě a od udiveného kastelána ("vy jste tu sama? nebudete se bát?" "ano, budu, od toho jsem tady") jsem si vyzvedla lístek. Bylo mi jasné, že druhou otázkou jen maskoval ten svůj údiv nad osamocenou návštěvnicí, ale na to si budu muset zvyknout. V davu návštěvníků s dětmi jsem se ztratila a už jsem hloupě nevypadala :-) Uvítala nás hromovým hlukem paní hraběnka Františka Slavatová a provedla nás celým hradem. V každé komnatě vyprávěla nějakou pověst a seznámili jsme se se spoustou strašidel - Bílou paní (měla bílé rukavičky, takže budeme mít štěstí), Černou paní, Jeptiškou a Karmelitánem, Andělíčkem, Čerty, Čarodějnicí a Prokletým sedlákem. Kolem zakletého zrcadla prošli pánové otočení čelem vzad (aby jim nevypadaly vlasy a zuby), kdežto dámy alespoň lehce nakoukly (aby byly stále krásné a mladé, jako pan hraběnka už 300 let :-D). Na závěr nás strašidla vyhnala papírovými koulemi ven z hradu a jela jsem zpět. Tentokrát jsem pro změnu 2x projela Studenou, ale nakonec jsem kolem půlnoci zaparkovala na zahradě a ještě chvíli obdivovala hvězdné nebe, kam by se snad už nevešla ani jedna hvězda navíc.
Zbytek horkého týdne jsem strávila v houpačce pod stromy a v rybníce (většinou jsem v něm byla sama - nepochopitelné), také jsem natřela zahradní nábytek a odjíždět se mi moc nechtělo a tak jsem jela "po staré" a stavila se ještě u našich (pro změnu jsem zabloudila v rozkopaném Kolíně a tak jsem se zdržela asi o půl hodiny :-D).
Zbytek fotek zde: http://dan-na.rajce.idnes.cz/Stojcin_srpen_2012#
