Vše možné

16.7. Po snídani jsme se sbalily a připravily na odpolední přesun do Tatranské Lomnice, naplánovaly jsme si jen výlet na Štrbské pleso. Docela nepříjemně pršelo, takže přišly na řadu naše nové outdoorové bundy. Na Pleso jsme se přesunuly „električkou“, obešly jsme ho, nafotily, v restauraci jsme si daly guláš (Katka) a plněný řízek (já) s horkou čokoládou (obě) a odjely zpět do Smokovce a odtamtud už jsme se přesunuly do Lomnice – hotel/kemp Tatranec. Trochu mě zklamalo, že není přímo v Lomnici, bylo to minimálně půl hodiny pěšky, takže jsme raději jezdily autem a nechávaly ho pod sjezdovkami, kde bylo snad jediné bezplatné parkování v celých Tatrách. Tenhle pobyt už jsme měly placený s polopenzí a měl být na 5 nocí, sice to vypadalo, že budeme moci zůstat jen na 4 noci, ale nakonec nás majitel přesvědčoval, ať zůstaneme až do neděle :-) – odolaly jsme – A) Katka měla vyvrknutý kotník B) pokazilo se počasí ještě víc (pokud to bylo možné). K večeři jsme měly na výběr z řízku smaženého, přírodního a smaženého sýru, takže jsme povečeřely a odebraly se odpočívat.

17.7. Kačka vybrala túru na Zelené a Bílé pleso po Tatranské magistrále (červená), takže jsme se lanovkou nechaly vyvézt na Skalnaté pleso a za poměrně chladného a deštivého počasí, kdy jsme opět byly rády za nové bundy, jsme se šplhaly po kamenech stále výš a výš, až jsme překlenuly sedlo na Velké Svišťovce a otevřel se nám výhled do kopců na druhé straně. Škoda, že neustále pršelo, mohly být fotky lepší, pozdravily jsme i místního kamzíka, který si asi ťukal na čelo, co tam v tom nečase děláme a začaly sestupovat dolů k Zelenému plesu – jeho barva je opravdu ZELENÁ, což způsobují minerální prameny, ale pohled je to opravdu krásný a vynahradil tu cca 2,5 hodinovou cestu do kopce. Po cestě jsme ještě objevily Černé pleso a potom nějaké fotogenické slatě. Na chatě u Zeleného plesa jsme si daly fazolovou polévku a „parenu buchtu s čučoridkami“ (já) a Katka opět guláš. Po obědě jsme ještě přešly k Velkému bílému plesu a pak už jsme si to po modré namířily zpět do údolí. Asi v polovině sestupu jsme našly rozcestník zpět na Lomnici, konkrétně na sjezdovku Štart, kterou jsme velmi dobře znaly ze zimního pobytu a tak jsme se vydaly k ní. Cesta byla nepříjemně rozježděná od náklaďáků, které tam svážely dřevo a tak se stalo, že si Kačka vyvrkla kotník. Už jsme šly přece jen dlouho a klouby už byly unavené a špatně držely. Chtěly jsme si zkrátit cestu a když jsme přes kopce uviděly budovu lanovky, tak jsme sešly ze stezky a šly dál po vyježděné cestě. Bohužel se stáčela jiným směrem, než jsme potřebovaly a tak jsme to zkusily vzít po louce, během pár minut jsme byly promáčené až na spodní prádlo a po přechodu jednoho potoku a setkání se s dalším a dalšímu zvrknutí kotníku, jsme musely tuto trasu opustit a pokorně se vrátit zpět na značenou trasu, která nás konečně dovedla k lanovce. Tam jsme si zakoupily nové lístky a nechaly se odvézt dolů. Na hotel jsme se dostaly po 18 hodině po cca 9ti hodinách túry a měly jsme toho obě docela dost.

18.7. Kvůli bolavému kotníku jsme musely oželet plánovanou návštěvu Slovenského ráje a vybraly jsme si pohodlnou cestu k Popradskému plesu, kam jsme se přesunuly opět „električkou“ a po asfaltce jsme vydaly k Plesu, odbočily jsme jen k „symbolickému cintorínu“, který nám vzal dech, protože byl plný mladých lidí, včetně velké skupiny studentů v Katky věku, kteří už se z hor nevrátili. Pak jsme pokračovaly k Plesu, které bylo skutečně krásné, tam jsme opět poobědvaly – „parené buchty“ (já, ale ty na Zeleném byly lepší) a Katka kuřecí nugety. Na svahu nad Plesem jsme viděly mravenečky, které traverzem šplhaly k sedlu a zavzpomínaly na náš přechod přes Velkou Svišťovku. Vrátily jsme se zpět k vlaku a na večeři jsme byly zpět v hotelu.

19.7. Ráno jsme si majiteli hotelu postěžovaly na bolavou nohu a dostaly jsme vynadáno, že to „Dr.“ nemá před jménem pro nic za nic a tak jsme absolvovaly jen výlet do Smokovce, kde byla jediná otevřená lékárna, pro Reparil a zpět na hotel, daly jsme si odpočinkový den zakončený octanovým obvazem od pana doktora.

20.7. Nejdřív jsem si myslela, že kvůli té bolavé noze už pojedeme domů, ale Katka si vzpomněla na můj loňský plán sjet si řeku na voru a navrhla, že bychom ho mohly realizovat teď. S tím jsem samozřejmě souhlasila, takže jsme se vydaly do Červeného Kláštera na „pltě“, nakonec jsme zastavily u nějakých bližších, které byly sice o 3 EUR dražší, ale zase splavovaly o 6 km delší trasu a se sympatickým, vtipným mladíkem. Počasí jsme měly docela hezké, takže fotek ze 14km trasy máme opravdu hodně včetně jedné profi, kdy nás fotili ze břehu a my si ji na konci plavby koupily. V cíli cesty jsme poobědvaly, ale velmi lehce, docházely nám peníze a musely jsme ještě zaplatit autobus zpět k autu, a nechaly se odvézt autobusem na začátek naší cesty. Škoda, že Kačky noha nám nedovolila půjčit si kola, cesta kolem Dunajce vypadala krásně a příjemně – třeba příště.

21.7. Po snídani jsme se za vytrvalého deště, kdy jsme přes mraky neviděly ani jeden z Tatranských štítů, rozloučily a vydaly se zpět na chatu. Po 6ti hodinách cesty jsme se najedly v Počátkách, kde jsme objevily restauraci na ta místa pro nás nečekanou a dorazily na chatu, kde jsem posekala, uvařily jsme 6 skleniček jostové marmelády a v neděli se přesunuly k našim na chalupu, kde jsme poděkovaly za zapůjčení auta, předaly dárečky a nechaly se sestry Káčkem odvézt domů. Na „ťapací“ dovolenou už prý letos Kačku nedostanu, ale kdo ví ... :-D

1. várka fotek zde - http://dan-na.rajce.idnes.cz/Vysoke_Tatry_-_July_2012 

a fotky od Katky z foťáku - http://dan-na.rajce.idnes.cz/Vysoke_Tatry_-_July_2012_-_1._den

http://dan-na.rajce.idnes.cz/Vysoke_Tatry_-_July_2012_-_2._den

http://dan-na.rajce.idnes.cz/Vysoke_Tatry_-_July_2012_-_3._den

http://dan-na.rajce.idnes.cz/Vysoke_Tatry_-_July_2012_-_4._den

http://dan-na.rajce.idnes.cz/Vysoke_Tatry_-_July_2012_-_5._den

http://dan-na.rajce.idnes.cz/Vysoke_Tatry_-_July_2012_-_6._den